Kategorie "Classic" jsou modely závodních aut v měřítku 1/32 z období šedesátých a sedmdesátých let. Modely jsou v několika provedeních, které se odlišují barevně i v detailech podle typu šasí, posádek, nebo závodů ve kterých startovaly.

Auta "Classic" závodila v Evropě v MS vytrvalostních závodů na 24 hodin LeMans, Targa Florio, 1000 km Monza a podobně. Závodilo se nejen na známých okruzích, Brands Hatch, Spa Francorchamps, Silverstone,.. ale také na závodech do vrchu. Tato auta závodila také v atraktivním seriálu CanAm (Canadian - American Challenge Cup) na okruzích Laguna Seca, Watkins Glen, Daytona,... kde je řídili slavní závodníci Bruce McLaren, Peter Revson, Mark Donohue, George Follmer. Dokonce i v ČSSR jsme mohli některé z těchto vozů vidět na závodech Intersérie, které se jezdily od roku 1979 v Mostě.

Ford GT40 Mark II (šasí 1046) z roku 1966, který zvítězil v závodě 24 hodin LeMans. Za volantem se střídali Bruce McLaren a Chris Amon. Cílem projeli shodně s druhým Fordem a o vítězství rozhodlo jejich postavení na startu. Auto mělo 7 litrový motor V8 s výkonem 485 k a maximální rychlost byla v LeMans na 6 km rovině Mulsanne Straight 340 km/hod.
Číslice "40" v názvu znamenala výšku auta v palcích (102cm).

Ford Mark IV (šasí J5), který v roce 1967 vyhrál závod 24 hodin LeMans. Za volantem vozu č.1 se střídala americká posádka Dan Gurney / A.J.Foyt. Proti typu GT40 z předchozího roku se výrazně změnil tvar karoserie, která měla prodlouženou zadní část. Auto mělo 7 litrový motor V8 s výkonem 530 k a maximální rychlost 330 km/hod.

Ford GT40 Mk I Gulf (šasí 1075), který zvítězil v závodech 24 hodin LeMans v letech 1968 a 1969. Ve voze číslo 6 se v roce 1969 při závodě střídali Jacky Ickx a Jackie Oliver. Číslice "40" v názvu znamenala výšku auta v palcích (102cm). Auto mělo 7 litrový motor V8 s výkonem 425 k, vážilo 950 kg a maximální rychlost byla 340 km/hod.

Chaparral 2E z roku 1966 bylo první závodní auto vybavené přítlačným křídlem. Sklon křídla ovládal řidič během jízdy pedálem levou nohou. Americký závodník a konstruktér Jim Hall byl průkopníkem aerodynamiky na závodních autech. Auta závodila v serii CanAm a v MS vytrvalostních závodů. Motor Chevrolet byl 8 válec V90 s obsahem 5,3 litry. Měl výkon 450 k a byl vybavený automatickou převodovkou.

Ford P68 z roku 1969. Tento typ auta nedosáhl při závodech žádných úspěchů, měl velmi špatné jízdní vlastnosti. Auto je známější pod označením F3L (Ford 3 litry). Byl v něm poprvé použitý slavný motor Ford Cosworth DFV, který se v 70 letech montoval do mnoha úspěšných vozů F1. Osmiválec V90 s obsahem 3 litry měl výkon 420 k. Auto vážilo 870 kg a dosahovalo maximální rychlosti 350 km/hod.

McLaren M8D z roku 1970, který jezdil v americké sérii CanAm. Americký závodník Dan Gurney vyhrál s tímto vozem závod v kanadském Mosportu. Typ M8D navrhl pro závody CanAm závodník a konstruktér Bruce McLaren. Auto mělo 7,5 litrový motor Chevrolet V8 s výkonem 620 k. Po zrušení serie CanAm závodilo v Evropě v závodech Interserie.

Porsche 908 (šasí 03-008) z roku 1970, vítěz závodu Targa Florio 1970. Za volantem vozu č.12 se střídali Jo Siffert a Brian Redman. Typ 908 byl navržený pro závody na klasických silničních okruzích. Jeho výsledky zastínil slavnější typ Porsche 917. Auto mělo 3 litrový plochý osmiválcový motor chlazený vzduchem s výkonem 360 k. Vážilo pouhých 545 kg, maximální rychlost byla 275 km/hod.

Porsche 917K z období 1970 - 1972. Modrý vůz č.2 řídil v závodě Targa Florio 1970 Vic Elford. Porsche 917 vyhrálo 2x závod 24 hodin LeMans v letech 1970 a 1971 a mělo hlavní roli ve stejnojmeném slavném filmu. Auto poháněl 5 litrový 12ti válec chlazený vzduchem s výkonem 600 k. V typu Porsche 917 byl poprvé použitý brzdový systém ABS. Auto vážilo 800 kg, maximální rychlost byla 354 km/hod.

Alfa Romeo 33/3 z období 1969 - 1972. Vůz č.5 vyhrál závod Targa Florio v roce 1971. Za volantem se při závodě střídali Nino Vaccarella a Tonie Hezemans. Autodelta nasazovala typ 33/3 v Evropě do MS vytrvalostních závodů. V USA Alfa 33 závodila v serii CanAm. Motor byl 3 litrový osmiválec V60 a měl výkon 420 k. Vůz byl 3,7 m dlouhý a vážil 650 kg.

Ferrari 312 PB z let 1971 - 1973, vítěz závodu 1000 km Monza 1972. Za volantem se při závodě střídali Jacky Ickx a Clay Regazzoni. Ferrari vyrobil 6 vozů typu 312. Motor 12ti válcový plochý třílitr navrhl kostruktér Mauro Forghieri. Motor měl výkon 460 k. Max.rychlost byla 320 km/h.

Matra Simca MS 670B vítěz závodu 24 hodin LeMans 1974. Bylo to třetí vítězství v LeMans za sebou. Za volantem vozu č.7 se při závodě střídali Henry Pescarolo a Gérard Larousse. Matra začala vyvíjet prototyp pro vytrvalostní závody už v roce 1967. Typ 670B měl 3 litrový 12ti válcový motor V60 s výkonem 450 k. Vůz měl dlouhý rozvor (2,6 m) a zajímavě řešenou aerodynamiku.

Lola T70 Spyder č.52 ze závodu Laguna Seca - CanAm 1967. Vůz řídil Peter Revson, ale havaroval pro závadu na brzdách. S autem startovaly soukromé týmy v seriálu Can-Am (Canadian - American Challenge Cup). Vozy Lola T70 navrhl konstruktér Eric Broadley jako "zákaznické" auto. Bylo vyrobeno asi 100 kusů v různých verzích. Auto mělo lehký podvozek z hliníku a oceli, laminátovou otevřenou karoserii a vážilo 640 kg. Do vozu se montovaly různé motory, ale obvyklý byl 6 litrový motor Chevrolet V8 s výkonem asi 600 k.

Lola T70 Coupe č.2 z 6ti hodinovky na Brand Hatch 1968. Piloti Sten Axelsson a Jo Bonnier dojeli v závodě na 6. místě. Coupe T70 Mk3 bylo postavené na podvozku typu Spyder. Coupe mělo dobrou aerodynamiku i při vysokých rychlostech. Loly byly použité při natáčení filmu LeMans, byly "převlečené" za Ferrari a Porsche pro filmování haváriií, protože byly levné. Auto mělo lehký podvozek (monokok) z hliníku a oceli, laminátovou karoserii s křídlovými dveřmi a vážilo 820 kg. Do vozu se montovaly různé motory, ale obvyklý byl 5 litrový motor Chevrolet V8 s výkonem asi 425 k.

Ferrari 330 P4 č.21 dojelo v závodě LeMans 1967 na druhém místě s posádkou Ludovico Scarfiotti a Mike Parks. Typ P4 vážil 792 kg, měl trubkový rám a hliníko-laminátovou karoserii. Motor V12 měl obsah 4 litry, výkon 444 koní a byly u něj poprvé použity 3 ventily na válec. Nejhezčí vůz Ferrari z vytrvalostních závodů vznikl přestavbou typu P3, ale měl velmi krátkou kariéru. V roce 1967 vyhrálo Ferrari celkově mistrovství světa značek, ale zvítězilo pouze ve dvou závodech. V závodech 1000 km Monza a 24h Daytona, kde typ P4 obsadil první dvě místa a třetí dojel typ P3.

Model vozu Porsche 917/10 č.6, se kterým v roce 1972 vyhrál Mark Donohue jeden závod seriálu CanAm. Dalších pět vyhrál s vozem č.7 jeho stájový kolega George Follmer a stal se celkovým vítězem ročníku 1972. Typ 917/10 vycházel z typu 917 K. Aby mohl konkurovat vozům McLaren s motory Chevrolet byly k motoru přidány dva turbokompresory. Přeplňovaný 12ti válcový plochý motor měl obsah 5 litrů a výkon dosahoval 1.000 koní. Vůz vážil 767 kg a karoserie s rozměrným křídlem měla velký aerodynamický přítlak.

Model vozu McLaren M6A č.4, se kterým v roce 1967 vyhrál Bruce McLaren závod seriálu CanAm na okruhu Laguna Seca. Závod dlouhý 320 km dojelo pouze 9 aut, 22 vozů vypadlo pro technické závady. Bruce Leslie McLaren byl nejen závodník, ale také konstruktér závodních vozů a zakladatel firmy McLaren. Zahynul 2.6.1970 na okruhu Goodwood při testování nového prototypu CanAm. Podvozek typu M6A byl hliníkový monokok, karoserie byla laminátová. Motor Chevrolet V8 měl obsah 6 litrů a výkon 525 koní.

Model vozu Ferrari 512 M se kterým posádka Chris Craft a David Weir obsadila čtvrté místo v závodě 24 h LeMans 1971. Typ 512 M (M = "modificato" typu S) měl být odpovědí na vozy Porsche, ale ve vytrvalostních závodech příliš neuspěl. Továrna pětilitrovou třídu opustila, po sezóně 71 prodala vozy soukromým týmům a soustředila se na třílitrové vozy. Vůz měl 5 litrový motor V12 s výkonem 618 koní a vážil 815 kg.

Model vozu Ferrari 350 Can-Am z roku 1967, se kterým Chris Amon skončil v závodě Laguna Seca na pátém místě. Byl to nejlepší výsledek, kterého vůz v závodech dosáhl. Typ 350 vznikl po změně pravidel MS značek přestavbou dvou vozů 330 P4. Vůz měl 4 litrový motor V12 s výkonem 480 k při 8.200 otáčkách a vážil 700 kg. V závodech Can-Am neměl typ 350 šanci proti výkonějším americkým motorům a po jedné sezóně byly vozy prodány soukromníkům.